Před dvěma roky vyšla deska „Konec srpna,“ kterou jsem věnoval magickýmu období každýho léta, kdy něco výraznýho takřka hmatatelně končí. Ve vzduchu je to cejtit i letos. Končící srpen je větším ročním předělem než 31. prosinec; je to pár dnů, kdy chce člověk navěky zůstat na vyhřátejch loukách, kdy chce obavy z blížícího se podzimu ještě líně hodit za hlavu, kdy slunce pomalu ztrácí na síle, ale o to víc si ho vážíme. Celý album je k poslechu třeba TADY. Pro mojí „kariéru“ (haha) je mimochodem typický, že v jedný z mála recenzí na tuhle desku se píše: „Nahrávka je věcně pojmenovaná podle období vydání (žádnou koncepčnost v tom netřeba hledat).“ Věcně pojmenovaná nahrávka…